CD bible, kněz a cesta autem..

Psal se LP  2015 a já měla tu čest vařit na jedné akci na konci republiky.. To jsem jednou vařila na našem Na ADCŽM Přístavu ) se konají různé víkendové a prázdninové akce pro mladé lidi a každá diecéze v ČR má své centrum .)

Už nevím co tam probíhalo za akci, jen vím, že hladových krků bylo dost. Odpoledne pak za mnou přišel člověk z druhého konce republiky, že mají na svém DCM akci a nemají nikoho do kuchyně, zda nechci přijet. No samozřejmě, že u Boha a u mňa není nic nemožného...Jela jsem tam vlakem  a zpátky mi byla přislíbena cesta autem s člověkem, který tam bude celý víkend přednášet...Ona ta akce byla na téma Eucharistie - dar a posila na cestu a víkendem nás provedl otec Michal František  Jadavan na kterého v těchto dnech vzpomínáme, protože nás předešel  do nebe.

Po onom víkendu na Šumavě  jsem s o.Michalem vyrazili  směr Morava. Po krátkém rozhovoru mi řekl, že má v autě CD, že ho mám vytáhnout a zapnou přehrávači.,.Já sem si říkala, že by to mohlo být CD nějaké schóly  či nějaké fajn skupiny. Řekl, mi že ma na cesty CD  bibli, která je namluvená  předními českými umělci a herci... a zeptal se zda mi to nevadí poslouchat. Inu, nešlo odporovat  a jsem  teď ráda, že jsem mu neodporovala. Nikdo nás netušil, že se vidíme poprvé a pak až na věčnosti... Celou cestu 387,4 km a 4:33 hod jsme poslouchali bibli, prohodili jsme občas, kterou pasáž máme rádi a dodal, zda mě to ještě baví poslouchat :D  Přijeli jsme na Moravu a několikáté CD nám domluvilo posledních kapitol bible, vycházelo to přesně. 

S  o.Michalem jsme se rozloučili, dali jsme si křížek a pokračovali už každý sám domů, aniž bych tušila, že to bylo poprvé a naposled - věčnost setkání znovu  jistí. )

Když sem se dozvěděla o jeho nemoci, nepochybovala sem na na vteřinu , že jeho CD bible  zůstane ležet. Jeho pohřbu jsem se nemohla zúčastnit, ale v ten den se mi přehrála celá cesta s ním... A nešlo se přes smutek, trochu   pousmát. A dobrovolně se přiznám, že moje bible pořád zůstala ležet v mé knihovně jen tak...Když už jsem musela číst bibli kvůli biřmování nebo kvůli něčemu jinému, tak stačilo otevřít, nají co je potřeba a šup do knihovny...

A když se teď vyhlásil Rok Bible – Rok Božího slova, tak mna napadlo, že to už není jen tak jako by mi tu bibli pořád někdo postrkoval přímo pod nos, ať jí konečně otevřu. Nepíšu, že teď čtu bibli od rána do večera, ale při žehlení nebo při různé práci, si pustím pár namluvených kapitol z netu a musím se pousmát a cítím radost a vděčnost, protože jsem našla způsob jak se učím mít bibli radši a najdu s ní cestu. 

Díky, ( o. ) Michale Františku za tu životní lekci. S odstupem pár let  žasnu, že kdybych občas nevařila na Přístavu, tak bych nepotkala Romana, který mě seznámil s  ( o.) Michalem...No, konec toto... :)