Jdu se vypsat a nechám myšlenky plynout. Krize v životě prostě přijdou a odejdou. Tato krize se mi stala poprvé a trvá to. Nemá to nic společeného se sebepřijetím. Určitě do jisté míry beru svůj handicap jako požehnání.
Jsem totálně unavená ze svého mluvení, štve mě, že se musím psychicky pekelně namáhat, aby mi někdo rozuměl. Jsem unavená z věčného psaní do mobilu, kde používám zápisník. Jsem naštvaná na modré “ fejsbukové ” zlo, které mi vytváří socialní bublinu, ale na druhou stranu jsem za modré zlo vděčná, protože mi člověk na druhé straně messengeru rozumí.
Jsem naštvaná a zuřím na druhé lidi, kteří mi říkají, co bych mohla dělat za zaměstnání. Vždyť existuje tolik možností a přitom střídám zaměstnání jako ponožky, protože ze jsem, díky handicapu s mluvením a kapesníky """neumístětelná". Mluvit se musí všude.
Je dobře, ze já nejlíp znám svoje možnosti, limity, kde ještě můžu a kde už je to nad moje síly. Znám i svoje silnější stránky, kde můžu najít uplatnění, jenze realita a šance je mizivá. To, ze mi nyní moji klienti v sociálních službách rozumí je úspěch a zázrak, jenže nemusí to tak být pořád.
Není to o tom, ze sedím doma na zadku a nehledám, kde bych se mohla uvrtnutou ,možná nemám štěstí, možná špatnou strategii... Kdo ví... Moje "umístění, uvrtnutí," je o hledání a o lidech, kteří mají cítění a zkušenosti pro lidi s handicapem a kteří mají srdce na správném místě.
Ne, nechci nadávat na společnost, že mi nerozumí, jen bych potrebovala nabrat druhý dech a novou motivaci do života s handicapem..
Mrzi ma, cim prechadzas... Jo, a ja v praci nehovorim :-) Pracujem z domu a na vsetkom sa dohadujeme mailom, osobne sa vidime len obcas. Tak len na povzbudenie, ze sa ti snad casom podari nieco vhodne najst, existuje to :-)
@evulka: díky za podporu 🙂
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.