Tento týden ve středu jsem psala a jednomu člověku, který je hodně daleko mejl, že mam docela krizi, jestli může, tak ať si vzpomene v modlitbě. Je jasné, že já to sice musím odevzdat k nebi sama, ale poslední dobou razím heslo , mého oblíbeného Jakuba : Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Jakubův 5,16.
Onen člověk mi odepsal, že jede na pouť do Fatimy, že si vzpomene...
Stop: Ten samý týden sobota odpoledne, moje teta se pozvala na kafé a kolaudačku bytu. Upřímně moc jsem na ní neměla náladu, ale hold, co člověk neudělá pro své ctěné tety, kterých mám více než dost. Teta hodně cestuje a občas mi nosí dárky z cest, které se mi válí doma, ale budiž jí odpuštěno - myslí to dobře :-)
V sobotu mi přinesla maličkou sochu P. Marie, říkala mi, že byla nedávno na pouťi ve Fatimě a že mi nevěděla, co mi má přinést, tak jí P. Maria cinkla do nosu..
Já jsem se neudržela a začala se smát, že mám týden Fatimský, aniž bych si to zasloužila nebo schválně chtěla :)
Boží humor , pokud mě zrovna nedokáže naštvat, je někdy kouzelný a nepřekonatelný :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.