Vypsání se...

Nevěřila bych, že já to někdy  řeknu nahlas a kór  veřejně, ze jsem ráda, za víru, za to, ze víra dává věku smysluplnou perspektivu.Protože nemít víru, tak jako, že nevím, nevím...

Čím víc jsem starší, tím cic si uvědomuji jak jsou lidé kolem mňa hnusní, závistivý, a lidé jsou píp, cenzura... svině.

A čím dal horší svinstvo se děje a  docela se bojím, co se ještě nadále  dít bude...Díky mému handicapu, jsem potkávala , potkávám a potkávat nadále budu, kterým bude dělat radost se po  mě vozit a hnusně utahovat... 

Do teďka si pamatuju jak jsem byla v pubertě, pochybovala sem o světě, o lidech kolem mě,kteří mě válcovali, ponižovali, atd.

Ne, jedenkrát dva vzácní lidé v jedné nejmenované kapli  na krásném místě, do mě  hučeli, ze mam svou hrdost, důstojnost, ze jsem taky jen  člověk s citama...Utíkal čas a já  jsem se přes různé drsné situace učila bojovat, že nikdo nebude po mě šlapat, že nikdo se nebude po mě vozit...

Nevěřila bych že uplyne pár let a v dospělosti, budu nucena svou hrdost a city bránit a DOCELA mě to baví...Je to pro mě změna a dobrá změna. Můj psycholog mi řekl, že je na mě pyšný, že se učím a umím ubránit...... A já jsem mu, řekla, že i když nemluvím, mám handicap, tak chci aby se ke mě lidi chovali slušně. To je celá věda.

Každý z nás má problémy, někdo těžší, druzí lehčí, nechci porovnávat, každý z nás bojuje o své priorit a místo na slunci, na světě. Nedělám si iluze, jen já lítám z jednoho průšvihu do druhého, vlastně už si můj život bez toho neumím představit.:)

Nedávno se mi stal takový drsný pracovní podraz, kdy jsem v průběhu vánočního večírku pod tlakem ouvejsk posměšků a díky přestřelené situace jsem se bez slova zvedla od stolu a odešla domů a asi poprvé životě jsem byla ráda, že jsem se ubránila nenechala po sobě šlapat.

Nedávno jsem seděla v jedné v kanceláři, kde byl člověk, který měl vyšší funkce a povídá mi:" já jsem veděl, že jste postižená, ale , že jste vyčůraná, to jsem netušil..No, příjemně mi nebylo...rozloučila jsem se a šla jsem pryč...Do teďka když toho člověka potkám, tak mám husí kůži.

Před třemi lety jsme pochovali mého tátu..Občas se mi pořád stává, že když někoho potkám a hodím řeč, tak  slyším, a to máš jen už maminku, co s tebou cérko bude, až se maminka pomine, až tu nebude ?! Tohle je pro mě nepochopitelná věta, inu, co by bylo, však ono vždy nějak bylo je a bude... Těch lidí je mi upřímně líto, oni to asi myslí dobře, ale já bych nic takového druhému přímo neřekla...neboť by se za to musela stydět.

Tento permanentní stres si občas vyžádá svou daň  a to je moje zdraví fyzické i  psychické.

Fyzicky:"když už vím, co je to aby bylo fyzicky zle, špatně. Tolik nocí jsem strávila na wc a zvracela,bez zdravotní příčiny.

Psychicky : Když sem přišla  z práce domů  viděla tu spoušť, tak místo úklidu nebo jiné rozumné činnosti  jsem vytuhla a vzbudila se v noci a bylo mi jedno zda je den nebo noc.

Známí a rodina mi dávali rady, jak by to nebo ono, udělali na mém místě.Místo abych jim poděkovala byla ráda, že mi chtějí pomoc, tak jsem kopala hnusně kolem sebe a na spoustu věcí jsem zůstala sama.

Nejvíc to odskákal můj spánek ,když jsem bud nemohla vůbec zabrat a spát a nebo jsem naopak spala zase několik hodin dlouho...Chodila jsem jak tělo bez duše.

Já jsem byla naučená,  " že brečím jen pod peřinou" pře druhými nikdy,  tak jsem od známého dostala radu nad zlato: " Leni, dovol si být někdy slabá...i před druhými. Svěřovala jsem Pánu, že bych si chtěla postupně obrečet  ty věci které se mi  staly nebo stávají ,protože jsem věděla, že slzy musí ven. Nedávno jsem si poplakala  při Titaniku což se mi nikdy nestalo  :D

Inu, psychika a emoce dokážou divy...:D  A Bohu díky, za slzy...Vnímám jejich křehkost a cenu.

Jak řekla moje kamarádka :" idioti nás asi budou provázet celej život... musíme se proti nim nějak obrnit..

Dávám jí za pravdu a přidávám, že přes všechny těžkosti, trápení, patálie, držkopády, je tu něco víc a není  to vždy jednoduché důvěřovat, ale zároveň ta důvěra v nekonečnou lásku Boha Otce  proměňuje srdce člověka...

Nedá sa kúpiť, nedá zaslúžiť, stále dáváš seba viac.
O ty mocná, večná, nekonečná láska Otca k nám