Óda na " Božku "

Praní prádla je staré téměř jako lidstvo samo.Do své smrti smrtoucí budu vděčná tomu, kdo vymyslel automatickou pračku a to fest. Děsí me představa, že svoje kapesniky machám nekde potoce nebo v neckách na valše ( Valcha je jednoduchý nástroj, používaný původně k praní textilií ) 
Pán Bůh  věděl do jaké doby jsem se měla narodit. 
Moje maminka i babička praly v potoce a asi si to radši ani nepředstavuju, jaké to muselo být. U maminky to odnesly ruce, má těžký revmatismus. Je pravda, že dřív stačilo lidem pár oblečení do kostelaado školy a další na doma.

Začíná mi nová životní etapa a každý by možná řešil co první koupit a zařídit. Mě to to bylo hned jasné, nic zásadního k přežití nepotřebuji, jen svou kamarádku pračku, bez které se neobejdu ani jeden den. Nejlíp tichou a účinnou.

Přemýšlela sem i nad sušičkou, vím, co to je v zimě v mrazu sušit prádlo na půdě, brr. Sušička zatím zamítnutá. 
Na novou pračku nejsou peníze e a tak sem  si rikala, ze kdyz koupím novou vydrží mi max. 3 roky a pak zemře..A tak varianta koupit od někoho použitou a se zárukou mi prišla v ten moment nejlepší. Po delším čase se mi ozvala ségra meho známého, ze si koupila pračku a sušičku a ze prodávají celkem slušnou pračku zda ji chci.Jasně, ze jo. 

Ve svem životě uz sem svým rodičům pár praček odvařila, nebo vyvařovat denně je docela slušný výkon. A tak se po domluvě  uskutečnil převoz pračky, které zacinam říkat moje kámoška BOŽKA. 

Před časem  jsem byla na to věčné praní a žehlení kapesníku naštvaná, vytočená, zlá, prostě sem to z duše nenáviděla. Teď mě Božka ujišťuje, ze  me ty kapesniky a praní az tak moc nevadí a začíná (skoro) bavit...